Misijní růženec Světla - ASIE
I. …, který byl pokřtěn v Jordáně
Janův křest byl počátkem Ježíšovy veřejné činnosti. Křest, který dnes uděluje církev, viditelně začleňuje člověka mezi Ježíšovy následovníky, mezi dědice nebeského království.
Dějiny evangelizace Asie jsou staré jako samo křesťanství. Kromě samotné Palestiny a Malé Asie, kde působil apoštol Pavel, dosvědčují archeologické stopy, že apoštol sv. Tomáš přišel na začátku padesátých let prvního století až do Indie. V období 4. – 9. století mniši – misionáři doprovázeli obchodníky z Blízkého východu do Číny po takzvané hedvábné cestě. Ve druhé polovině 13. století založili křesťanská společenství v Číně františkáni. V době portugalské kolonizace v 16. století se misionáři dostali do Bangladéše, Indie, Vietnamu, na Srí Lanku i do Japonska. Známá je misie jezuity sv. Františka Xaverského a později Mattea Ricciho. Španělé se usadili na Filipínách a rozšířili křesťanství v této dnesnejkřesťanštější zemi Asie.
Nadějné výsledky této evangelizace zastavil boj o ovládnutí moří a pevnin ze strany Holanďanů. Francouzská revoluce drastickým způsobem snížila počet misionářů. Misijní dílo se výrazně obnovilo až v polovině 19. století, ale s velmi malými výsledky. Pronikání radostné zvěsti do Asie je pomalé a v určitých kulturách téměř žádné.
Pane, děkujeme Ti, že nás stále povzbuzuješ v misijním úsilí. Že jsi nás shromáždil na této pouti, abychom Tě spolu s Pannou Marií prosili za Asii, za křesťany, kteří zde žijí a statečně hájí svoji víru. Prosíme také za ty, kterým je upíráno právo vyznávat, rozšiřovat a měnit své náboženské přesvědčení a tím přijmout křest v katolické církvi.
II. …, který zjevil v Káně svou božskou moc
V Káně galilejské učinil Pán Ježíš svůj první veřejný zázrak. Projevil tím svoji božskou moc. On je jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, v žádném jiném jméně není spásy, protože není pod nebem jiného jména, daného lidem, ve kterém bychom měli být spaseni.
Asijští křesťané musejí předstoupit před své bratry a sestry se svou vlastní křesťanskou totožností. Nestačí říci, že jsou věřící v Boha, neboť ostatní, kteří patří k jiným náboženstvím, jsou též věřící. O to těžší je přijmout, objasnit a ukázat, že poslání Božího Syna na této zemi, Boží vtělení, je jedinečnou a zcela osobitou skutečností a zároveň ústředním tajemstvím naší víry, mimořádně důležitým v dějinách a pro dějiny lidstva. Žádný prorok ani žádný jiný zakladatel náboženství nikdy nebyl jako On. Není moudrosti, která by se dala porovnat s jeho moudrostí. Toto hlásání je pokračováním Kristova poslání spasit svět.
Prosme, aby se Panna Maria podobně jako v Káně přimlouvala za asijské křesťany, aby poznávali Ježíšovu moc, jeho milosrdenství a lásku a aby je to posilovalo v odhodlání hlásat Krista a zároveň jim dávalo moudrost k mezináboženskému dialogu.
III. …, který kázal Boží království a vyzýval k obrácení
Všichni lidé ze všech národů jsou povoláni vstoupit do Božího království. Evangelizace církve má sloužit tomuto cíli – nabídnout Boží království a přivádět do něj. Evangelizovat znamená také přinášet radostnou zprávu celému lidstvu, lidi vnitřně přetvářet a vytvářet z nich nové lidstvo.
V Asii žijí téměř dvě třetiny obyvatel světa. Převážná většina z nich jsou přívrženci světových náboženství jako je hinduismus, buddhismus, konfucianismus a islám. Asijské národy jsou bohaté na tisícileté kultury, v mnohých probíhá rychlý vědecko-technický rozvoj. To v některých zemích zvětšuje pradávný pocit nadřazenosti asiatů vůči Západu a též vůči křesťanství. Papež Jan Pavel II. proto vyzýval, aby se právě na asijský kontinent zaměřila misijní činnost církve.
Je možné tvrdit, že nekřesťané, kteří jsou mimo církev, nedosáhnou spásy? Na tuto otázku dal odpověď Druhý vatikánský koncil. Boží Syn přišel na svět v době, kdy téměř všechna velká nekřesťanská náboženství již existovala. To je znamením, že jejich vyznavači potřebovali Kristovo vykoupení tehdy stejně jako dnes. Boží Syn sestoupil na svět, aby nám svým životem a slovem ukázal přiměřené prostředky spásy. Proto má Církev povinnost i svaté právo hlásat evangelium a její misijní činnost je nevyhnutelná.
Prosme za církev v Asii, aby nacházela vhodné evangelizační postupy a vnitřní sílu hlásat Boží království a vyzývat k obrácení se ke Kristu.
IV. …, který na hoře Proměnění zjevil svou slávu
Pán Ježíš se zjevuje apoštolům ve své slávě. Také však jim říká, že k tomu, aby vešel do své slávy, musí projít skrze kříž v Jeruzalémě.
Proti křesťanství a církvi existuje v dnešní Asii také odpor, odmítání, nenápadná diskriminace, podezřívání, nerespektování náboženské svobody, v některých částech Asie dokonce otevřené pronásledování a nenávist vůči křesťanskému poselství. Častou příčinou je neznalost, předsudky, politické cíle, historické události, kulturní obavy nebo maskované zájmy. Proto musí být hlásání evangelia podpořené svatostí života, upřímností cílů a velkou láskou a úctou ke všem lidem.
Křesťanské misie musejí také řešit mnoho obtíží asijských národů. Dnes to jsou problémy utečenců, přistěhovaných dělníků, terorismus, porušování lidských práv, drogová závislost, vykořisťování chudých, ničení životního prostředí, živelných katastrof, problém potratů, dětské prostituce a destabilizace rodin. Kázat lásku Ježíše Krista a svědectví o naší víře je v těchto situacích zvlášť obtížné.
Prosme, tedy za asijské národy, aby jim církev byla společenstvím života v Trojjediném Bohu a prožívala s nimi tento život ve všech jeho formách a se všemi lidmi.
V. …, který ustanovil eucharistii
Chléb je symbolem, který se používá pro život. Ježíš – Mesiáš ho dal všem. Nabídl sebe samého jako chléb života. Dříve však, než to udělal, rozmnožil chléb pro hladový zástup lidí, kteří se seběhli, aby mu naslouchali. Tento zázrak popsali všichni evangelisté.
Rozmnožení chleba pro hladové je skutkem lásky, ale ne posledním cílem, Ježíš nechtěl vyřešit problém hladu, nechtěl být sociálním nebo politickým mesiášem Izraele. Měl na mysli radikálně nový chléb, ale dav nedokázal pochopit jeho pravý význam.
Pro Ježíše bylo velmi důležité rozlámat a rozdělit chléb. Lámání symbolizovalo jeho smrt na kříži. Svou smrtí se stal chlebem života pro všechny.
Církev se vždy ve svém poslání zajímá o chudé a jejich potřeby, rozděluje jim „chléb“ v nejrůznějších formách – výchovou, starostí, napomáháním rozvoji a zápasem po boku chudých za lidská práva a důstojnost. V Asii bojuje o vysvobození dětí a žen od vykořisťování nebo o záchranu životního prostředí. Církev může nabídnout jen to, co nabídl Ježíš, a tak jako to učinil on: dobrou zvěst a solidaritu s ohrožovaným a často pokořovaným životem.
Prosme Pána, aby i nás všechny eucharistie spojovala, vedla nás k pochopení života a k projevům solidarity s asijskými národy.
Zde byly použité texty:
Internetové stránky Řk farnosti Čáslav;
Internetové stránky www.modlitba.cz;
Internetové stránky www.fatym.com; P. Jan Peňáz;
Misie do tretieho tisícročia, Josef Tomko, Lúč Bratislava 2000
Můžeš změnit svět, Jill Johnstone, Om Publishing, České Budějovice 1997;
Biblické meditace k tajemství růžence Světla, P. Vojtěch Brož;