Otče, odpusť jim, ... !
Otče, odpusť jim, protože nevědí co činí!
(Lukášovo evangelium 23,34)
nevědí
jak bolí nenávist vycházející z lidského srdce,
slovo plné zloby zasahující lidskou duši
sak bolí pohled prázdný, bez lásky
nechávající druhého v samotě
jak bolí ….
Otče, odpusť jim, protože nevědí co činí!
Pane, odpust jim, protože nevědí, že
potřebují uzdravení
potřebují pomazat vnitřní rány uzdravující mastí lásky,
lásky schopné odpouštět i to nejhorší
potřebují uzdravit, co je v nich nemocné
pocítit, že někdo miluje, i přes hřích
miluje i přes slzy bolesti
Otče, odpusť jim, protože nevědí co činí!
Pane, odpust jim, protože nevědí,
že strádání lidské duše může uzdravit jen smíření
smíření s každou ránou, kterou život v nás zanechává
s každým křížem, který tlačí lidská ramena
s každou bolestí, kterou člověk nosí ve svém srdci
Otče, odpusť jim, protože nevědí co činí!
nevědí
proč jsou plni neklidu, zloby, nenávisti,
proč sebelítostí „vydírají“ soucit, pocit lásky ze strany blízkých.
proč mají pocit lásky prázdna ve svém nitru
proč jsou jak stroj, ve kterém něco nefunguje správně
proč nemůžou milovat přes to, že po lásce hladoví
Otče, odpusť mi moje viny
jako i já odpouštím těm, kteří se provinili vůči mně!
P. Adam Lodek