Naše obdarování nemusí být velké ani nápadné
Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista,
který nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary,
protože jsme spojeni s Kristem. (Ef 1,3)
Jsme před Bohem chudí nebo bohatí?
Jsme od Boha obdarovaní?
Anebo jsou těmi bohatými
a obdarovanými jen "ti druzí"?
Někdy se křesťan tváří jako bezvýznamný,
aby si tak připadal dost pokorný.
Jiný se zas tváří velmi sebevědomě,
protože se cítí se být bohatý svými výkony.
Jenže Boží slovo mluví o tom,
čím jsme z Boží strany zahrnuti
a to ne pro naší výjimečnou dokonalost,
ale pro naše spojení s Kristem.
Nevědět o tomto obohacení není nic dobrého.
Může to být následek naší nevšímavosti
nebo jakési otupělosti víry.
Obohacující dary nemusí být nápadné
a nemusí jich být ani mnoho.
Ale jsou a mají nesmírnou cenu,
protože jsou Boží.
Bůh nám je nedal proto,
aby se zdokonalila naše seberealizace.
Ale dává je pro potřeby druhých,
těch, s nimiž žijeme.
Možná, že se někdy právem cítíme
být chudými a bezvýznamnými
vzhledem k našim životním výsledkům.
To ale neznamená, že nám Bůh nic nedal.
Je namístě otázka:
Co pochází v mém životě od Ježíše Krista?
Co je mé skutečné obdarování?
Malá nápověda:
Všimněme si, že někdy prospějeme našim bližním
ani nevíme jak, ale oni to s radostí pocítí.
Nebo že něco z Božích věcí pochopíme, až se tomu sami divíme.